Itálie, kolébka vinařství s nekonečně dlouhou historií se Vám představuje v dnešním článku, který je věnovaný jak historii, tak moderními dějinami, které jsou psány právě v dnešních dnech. Již tisíce let historie jsme sepsali v kostce, právě pro Vás, milovníky vín a to nejen z Itálie.
HISTORIE VINAŘSTVÍ V ITÁLII
První zmínky o vinohradnictví pocházejí z ostrova Sicílie, a to již z období přibližně 2000 let před naším letopočtem. Etruskové započali tuto éru, kdy jako jedna z prvních civilizací v oblasti Apeninského poloostrova pěstovala révu vinnou a věnovala se vinohradnictví. Avšak až za Římanů, kolonizujících jižní cíp poloostrova (oblasti Puglie, Kampanie a Sicilie), nastává období rozkvětu vinařství a vinohradnictví na dnešním území Itálie. Ovšem tomuto národu nesmíme přičítat pouze zásluhy o vinohradnictví, avšak zasloužili se taktéž o rozvoj zemědělství.
Za zmínku stojí jistě dílo „De Agri Cultura“ – nejstarší dochovaná encyklopedie, kde je popsána péče o vinné keře. Neméně zajímavý je fakt, že vinná réva byla vedena po stromech a tudíž bylo toto řemeslo velmi nebezpečné.
Již tehdy bylo víno děleno do kategorií nejen dle původu a ročníku, ale taktéž bylo velmi často hodnoceno organolepticky – tedy smyslovou zkouškou. Z tehdejší doby pak pochází známé Color – Odor – Sapor.
Lisování vína probíhalo mnoha způsoby – vyšlapáváním v kádích, lisování lisem či vyvalování kládou ve žlabu.
Pokud bychom se zaměřili na uložení vín, vězte, že vína se plnila do nádob nazvaných ampohorae, tedy do hliněných nádob s obsahem až 300 litrů. Zajímavostí by mohl být jejich zašpičatělý tvar, aby bylo možné tyto nádoby uložit do měkké půdy či písku. Ovšem zpravidla se nejednalo jen o víno, velmi často se do něj přidávaly bylinky, koření či med. Sklo bylo nabízeno pouze významným zákazníkům, jelikož sklo bylo velmi drahé a křehké.
S vývojem římské říše se světem říší nejen poznatky o pěstování a vinifikaci vín. Stejně tak i obchod s vínem nabývá na významu. Metropolí obchodu s vínem jsou Pompeje, jejichž zničení zapříčinilo rozvoj regionálních vinařských středisek po celém území dnešní Itálie.
Bohužel, říše Římská se rozpadla, avšak réva vinná již nikdy území dnešní Itálie neopustila.
Následuje období bojů o moc, období válek a v důsledku bouřlivého vývoje upadá vinohradnictví i vinařství.
Období středověku není příliš šťastné, vinohradnictví upadá a tradice zůstává zachována jen díky klášterům. Velmi pozitivně však pro místní vinařství a vinohradnictví působí fakt, že obchodování s víny z Bordeaux či z Bourgogne je velmi lukrativním obchodem, který zaměstnával města jako Janov či Florencii. Ovšem napříč rozkvětu obchodu s vínem, samotné vinohradnictví upadá.
Neměli bychom opomenout zásluhy šlechty, respektive urozených rodin z venkova, které právě v okolí svých sídel zakládali vinice. Tyto rodiny napříč všem povinnostem, brali vinice jako výsadu a náležitě se o ně starali.
Až 18. století se stává zlomovým, a italské vinohradnictví nabývá znovu na síle, znovuobjevuje nauky o víně a sláva místních vín stoupá kolmo vzhůru. Zlepšují se postupy vinifikace, vína se počínají plnit do skleněných lahví a nastupuje éra korku. Současně dochází k expanzi místních vín za hranice země. A to vše díky oblastem Piemont a Tuscany, kde započala v 19. století zcela nová éra vína jako Barolo či Chianti.
Ovšem, stejně jako celý vinařský svět, i Itálie je zasažena v 20. letech mšičkou révokaz, která zastavuje slibný rozvoj vinařství. Ovšem tímto výčet křivd nekončí. Směle můžeme pokračovat dále. Vývoj je zastaven taktéž v období 2. světové války a po ní získávají místní vína punc levných vín z dovozu.
Po roce 1945 se vinařství nečekaně rozvíjí a vinaři chtějí maximalizovat své zisky, proto utrpí kvalita. Dochází k volbě nejvýnosnějších odrůd. Právě tento fakt podnítil iniciativu vinařů. Právě tomuto trendu se Italové staví roku 1963, kdy zavádějí zákon na ochranu kontrolovaného původu, počínají se pěstovat světové odrůdy a ve vinařství využívat moderní technologie. Tento nový směr je podnícen oblastí Tuscany, kde se od té doby můžeme setkat s víny Super Toscana, které jsou z francouzských odrůd jako Cabernet Sauvignon či Chardonnay nebo Syrah, jež jsou školeny v sudech barrique.
Poté, v 70. a 80. letech vinaři čerpají inspiraci ve Francii a Novém světě a právě tyto poznatky se snaží implementovat právě v Itálii. Bohužel, v těchto letech je opomíjen vinohrad a vinaři se soustředí pouze na práci ve sklepě a tento trend je narušen až v 90. letech, kdy jsou staré vinice vyklučeny a nahrazeny moderním systémem vedení. Příslibem do budoucnosti je odklon od moderních „mezinárodních“ odrůd a naopak podpora autochtonních, tuzemských odrůd.
Celková plocha vinic již zabírá více jak 1 milion hektarů, přičemž směle můžeme tvrdit, že Itálie je jedna velká vinařská oblast, kdy každý jeden region má své typické víno, terroir a umění vinifikace. Dodnes mohou mnohé milovníky vína zaskočit individualita místní gastronomie, potažmo vín.
Dnes je Itálie jednou z největších vinařských velmocí světa. Co se světové produkce týče, řadí se na 1. místo. Více jak čtvrtina vín pochází z této jedinečné země. Italská vína jsou v dnešní době, stejně jako italská móda, odkazem moderního a temperamentního životního stylu. Milovníci vín zde mohou nalézt vína lehká a svěží, ale i plná a komplexní, s puncem vysoké kvality.
Rozloha Itálie a terroir má neskutečný vliv na charakter vín. Sever je známý svým kontinentálním klima a vápenitou půdou. Jih je naopak horký s vulkanickým podložím. Více jak 2000 odrůd můžeme nalézt na zdejších viničních tratích. Nejznámější odrůdy jsou Sangiovese, Nebbiolo či Pinot Grigio. Dnes, napříč tradičním oblastem Piemonte a Tuscany, dochází k rozvoji vinařských regionů Trentino, Friuli nebo Kampánie a Puglie. Závěrem však musíme upozornit na fakt, že spotřeba vín se dostala na nejnižší úroveň od 19. století – Italové vypili v roce 2012 jen 22,6 milionů hektolitrů, čímž se dostávají pod úroveň zemí jako USA či Francie.